Jana Tomečková

Ostrov věčného jara

Touha po dobrodružství se každým dnem stupňovala a předčila i mou všudypřítomnou chuť po čokoládě. Pandemie cestování moc nepřála a já si v mezidobí užívala krásy naší země. Jenže lednové počasí, plískanice a zima mě přesvědčovaly o tom, že bych měla zase někam vyrazit. Prohlížení maps.google a dechberoucích míst je pro mě vždy velkou medicínou a pohlazením po mé cestovatelské duši. 

Zasněně jsem přemítala, kam vyrazit. Oproti jiným rokům mi do toho vstupovaly strachy: „Co když má destinace změní opatření před odletem? Co když budu pozitivní na místě nebo před zpátečním letem?“ Mé cestovatelské já ale dobře vědělo, že to bude v pořádku, a já tak přešla do další fáze – výběr konkrétní destinace, hledání ubytování a letenky.

„Cestování není nikdy otázkou peněz, nýbrž odvahy.“

Paulo Coelho, brazilský textař a spisovatel

Mé preference byly jasné. Chtěla jsem vypadnout z města, užívat si přírody, sluníčka a strávit dovolenou aktivně. Mezi finalisty se umístily Kanárské ostrovy, Azory a Madeira a já se nakonec rozhodla pro exotickou Madeiru a její nádherně šťavnatě zelenou přírodu. 

Baví mě fáze mezi mým rozhodnutím a odletem, kdy si užívám fantazírování a těšení se. Praktické věci jako hledání ubytování a letenky už méně, ale tentokrát mi Vesmír přál a já během hodiny hledání na airbnb našla přesně to, co jsem si představovala. 

Zahnala jsem pochyby, jestli nenajdu něco lepšího, a zarezervovala apartmán. Letenku jsem koupila pár dní na to a lednová chmury byly ty tam. Před odletem mě pak ještě čekala ta nejnáročnější fáze – a tou je balení.

Je jedno, jestli cestuji přes půl světa nebo na Moravu. Tohle rozhodování, co si zabalit, mě prostě nebaví a spíš psychicky deptá. Věděla jsem, že odměna bude sladká, a tak po chaotickém lítání jsem svůj malý kufr zapla s ujištěním, že nic jiného potřebovat nebudu. Nevzpomínám si, že by mi někdy něco opravdu moc scházelo. Často se musím smát řečnickým otázkám typu: „A máš všechno? Nezapomněla jsi něco?“, jak kdybych to snad věděla.

Zamykání bytu je pro mě ta nejlepší chvilka z celé dovolené. Plním se vzrušením z nadcházející cesty. „Jaké to bude? Co nového zažiji? Koho potkám?” Nejsem člověk, co by chodil všude včas, ale letadlo nebo vlak jsem si zatím nikdy nenechala uletět, resp. ujet. Přepínám se do režimu sólo cestovatelka a začínám více vnímat okolí. Nemám sluchátka na uších a neřeším sociální sítě. Na cestování miluji, že si užívám daleko více přítomného okamžiku. Cítím se volná a svobodná s důvěrou, že vše bude tak, jak má.

„Připadá mi, že nejradostnější chvílí v lidském životě je odjezd do neznámých zemí.“

Richard Burton, divadelní a filmový herec

Svoboda je pro mě také synonymem zodpovědnosti. Jsem to já, kdo se o sebe musí postaratJá zodpovídám za všechna svoje rozhodnutí, ať už je to výběr, kterou cestičkou se vydám nebo kterou restauraci si vyberu. Zorganizovat si vlastní dovolenou může být pro někoho náročnější ve srovnání s dovolenou přes cestovku, ale já miluji možnost nelimitovat se místem ani časem.

Když jsem cestovala v páru nebo se skupinkou přátel, tak jsem často vnímala, že se ta zodpovědnost rozloží mezi více lidí. Každý tak trochu spoléhá na toho druhého, a tak není třeba dávat neustále pozor, sledovat cestu, vědět kde nastoupit či kdy vystoupit. Rozhodování ve skupince se často dělo formou hlasování nebo kompromisu, a tak se někdy stalo, že jsem s výsledkem nebyla úplně spokojená. Nicméně cestování, ať už sama nebo s někým, mám moc ráda a obojí má něco do sebe.

První dny na Madeiře byly pro mě překvapující. Přijela jsem s hlavou plnou práce a do toho jsem chtěla od prvního dne začít vše prozkoumávat. 

Hodně mě nadchla velmi přátelská FB skupina Češi na Madeiře, kde se sdílely nádherné fotky, plány výletů, nabídky ubytování či spolujízdy k objevování Madeiry. 

A já jsem toho chtěla stihnout opravdu hodně. Můj cestovatel perfekcionista si už brousil zoubky. Byla by přece škoda ochudit se o tak krásná místa! 

Má hlava začínala doutnat, neustále jsem byla na telefonu kvůli mapám a začal se vkrádat pocit vzteku a smutku, že vše nejde podle mých představ. Na cestách jsem si vždycky dobrou parťačkou, ale tentokrát jsem poslouchala jenom své „nářky a pindání“. 

 

Začala jsem přemýšlet, jak to změnit, a došlo mi, že musím přibrzdit. Delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou omezit kofein, který mě hodně udržuje v akci. Kávu mám spojenou s výkonem a mužským principem. A tak mě napadlo dát si prázdniny nejen od kávy, ale od kofeinu úplně. Nebudu popisovat, čím jsem si během pár odvykacích dnů prošla, ale po celou dobu jsem věděla, že je to přesně to, co potřebuji. Nutno dodat, že období bez kofeinu jsem zažila naposled na střední škole.

Vše se zpomalilo a uklidnilo. Já si začala užívat výlety a nádherné výhledy. Madeira je protkána sítí levád, což jsou stezky kolem zavlažovacích kanálů, které vedou po úbočí skalnatých a kamenitých hor. Potkala jsem nové lidi a vyslechla si nejeden zajímavý příběh. Načerpala novou energii a s ní přišly i nové nápady a inspirace. 

Přišly také momenty, kdy jsem se potýkala se svým strachem z výšek a lehkou závratí. Nic dramatického, ale občas cítím úzkost, když je prostor otevřený, ničím nechráněný a není se čeho chytnout. Levády jsou úzké chodníčky lemované sloupky, které jsou propojené tenkým ocelovým lankem. Najdou se však i úseky, kde tato ochrana chybí úplně. Obdivovala jsem rodiče s dětmi v nosítkách nebo postarší generaci turistů a říkala si, že dobrodružství lze zažívat v každé životní etapě, pokud se pro to rozhodneme.

Madeira je známá svým nevyzpytatelným počasím a já měla štěstí, že bylo po celou dobu opravdu krásně. Tento portugalský ostrov se nazývá ostrovem věčného jara, jelikož je podnebí po celý rok víceméně stejné a nejvíce se přibližuje jaru. Napadla mě i myšlenka vrátit se na Madeiru kdykoliv během roku, kdy zatoužím po magické jarní síle. A to pro milovníka jara byl opravdu velký Aha moment! 

Tento ostrov mě vyživil svým tropickým ovocem, úlovky z Atlantského oceánu, slunečními paprsky a všemožnými odstíny zelené. Výhledy na levádách jsou dechberoucí, fauna a flora rozmanitá a místní lidé velmi milí a přátelští. Líbí se mi jejich životní styl. Nikam nespěchají a jsou více ve spojení s přírodouJedny z nejkrásnějších momentů byly východy a západy slunce, které mě nabíjely a zároveň uklidňovaly. Nedivím se, že i rakouská císařovna Sisi měla v oblibě tento divoký a nespoustaný ostrov, který neustále kvete.

 S blížícím se odjezdem jsem byla stále více vděčná za to, že jsem viděla opět krásný kus Země. Vše se událo přesně tak, jak mělo. Mé objevování proběhlo v lehkosti a s vědomím, že si taky mohu nechat něco na příště. A to pro léčícího se perfekcionistu znamená obrovskou úlevu! Uvědomila jsem si, že nejlepšího přítele mám vždycky sebou…sebe! Neviděla jsem sice každý kousek Madeiry, ale objevila jsem kousek sebe, svůj vnitřní klid, ze kterého mohu čerpat vnitřní sílu a na který se mohu napojovat v obdobích samoty a nejistoty. Stačí se svou pozorností vrátit zpátky k sobě a uvolnit se do proudu života bez zbytečného tlaku a urputnosti.

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.

Dalajláma, tibetský duchovní vůdce